Paní Marie Matějová se narodila a celý život prožila v Ostravě Proskovicích. V rodině, kde hudba byla přirozenou součástí každodenního života. Zpívalo se doma, ve sborech, hrálo se divadlo a hudební tradice se dědila z generace na generaci. Právě zde se zrodila její celoživotní láska k hudbě a kultuře.

Hudba ji provázela od dětství. Studovala hru na klavír, zpěv i hudební výchovu a svůj talent rozvíjela po celý život. Její hlas zněl v kostele, na svatbách, při slavnostech i koncertech. Od roku 1977 byla neodmyslitelnou součástí cimbálové muziky Ondřejnica - podílela se na výběru repertoáru, vedla mladé zpěváky a pomáhala uchovávat krásu lašských lidových písní pro další generace.

Téměř čtyřicet let byla učitelkou českého jazyka a hudební výchovy. Nejdéle působila v základní škole ve Staré Bělé, kde vychovala celé generace dětí. Vedla školní sbor, připravovala kulturní vystoupení a učila děti nejen zpívat, ale také mít vztah ke kultuře, tradicím a ke svému domovu.

Po operaci štítné žlázy už nemohla pokračovat v pěvecké činnosti tak, jak byla po celý život zvyklá. Přesto hudba z jejího života nikdy nezmizela. Dál organizovala koncerty, festivaly a působila jako porotkyně pěveckých soutěží, podporovala mladé zpěváky a s neutuchajícím nadšením pomáhala tam, kde cítila, že může být užitečná.

Po odchodu do důchodu byla zvolena ve své obci Proskovice starostkou a tuto funkci vykonávala 12 let. V tomto období vznikaly v obci nové tradice - pravidelné koncerty v místním kostele, Svatojánské slavnosti, zpívánky u kapličky a Festival Poodří Františka Lýska.

Sama napsala větu, která snad nejlépe vystihuje její životní filozofii:
„Člověk by měl být užitečný v každém věku, aby byl šťastný a spokojený.“

Těmito slovy se skutečně řídila. Byla ženou, která nečekala, co udělají druzí, ale sama přikládala ruku k dílu a celý život pomáhala tam, kde bylo potřeba.
Odešla žena, která zanechala nesmazatelnou stopu ve své rodině, u svých žáků, kolegů, přátel i spoluobčanů.

Hudba byla nití, která provázela celý její život. A stejně jako dobrá píseň neodejde s posledním tónem, nekončí ani odkaz člověka, který dokázal svou lásku, energii a dobro předávat druhým.

Děkujeme.